ZRNOVÝ ČIROK - pěstování, semenaření, zkušenosti

V teplém Polabí známou obilnou šestici pšenice - žito - ječmen - oves - kukuřice - proso v poslední době začíná doplňovat další zajímavá teplomilná zrnina. Tou je čirok dvoubarevný (Sorghum bicolor) a to zejména jeho zrnová varieta (var. eusorghum). V plné výšce, tedy i s květenstvím se jedná o méně než jeden metr vysokou rostlinu značně podobnou kukuřici. Na rozdíl od ní ale u čiroku nenajdeme zrna v "palicích" ale v latách (rozložitých květenstvích) na vrcholku rostliny. I když jsou po uzrání semen laty velmi těžké rostlina je bez problémů unese a netrpí poléháním, jako jiné obilniny. Semeno je tvarem značně odlišné od běžných obilek. Po uzrání dosahuje hnědavé, nebo kaštanové barvy, ale existují i odrůdy s barevnými semeny. Jak čirok pěstovat? Pěstování nevyžaduje žádné zvláštní zkušenosti, nebo dovednosti. Naklíčená semena seji v polovině dubna na záhon do sponu 20x20 cm vždy po dvou. Pokud z jednoho hnízda vyraší obě rostliny porost vyjednotím. Nepoškozené vytrhané rostliny lze s úspěchem přesadit na jiné místo (podmínkou je ale možnost zálivky). Jiným způsobem založení porostu je výsadbou předpěstovaných sazenic. To je výhodné ve vyšších polohách, kde by čirok z přímého výsevu nedozrál, ale v teplých oblastech se lépe ujímají a rostou rostliny z přímého výsevu (pravděpodobně díky bohatšímu kořenovému systému). Z počátku vypadají rostlinky čiroku jako plevelné druhy béru, ale od konce června se již tvoří široké listy, které svým tvarem nápadně upomínají na kukuřičné. Vývoj je ve srovnání s kukuřicí pomalejší. V době kdy většina rostlin kukuřice již odkvetla se u čiroku teprve začínají objevovat mezi listy na vrcholu rostlin zelené stlačené laty. Brzy po té se jednotlivé větve květenství rozevírají a začíná kvetení. Květy jsou ještě nenápadnější než u kukuřice a na rozdíl od ní jsou samčí i samičí kvítky umístěné v jednom květenství. Během vegetace není nutné čirok zalévat, protože je značně tolerantní k suchu. Ve velmi suchých oblastech je dokonce nejvýnosnější obilninou. Během minulého léta jsem se o jeho suchovzdornosti přesvědčil. Rostliny daly slušnou úrodu navzdory extrémnímu počasí. Na půdu není tato plodina příliš náročná a v naší jílovité půdě prospívá velmi dobře. Porost nepřihnojuji, pouze zlepšuji půdu na záhonech kompostem a organickými zbytky rostlinného původu. Zdá se také, že čirok nijak negativně neovlivňuje bezorebné hospodaření. Můžeme ho tedy směle nazvat perspektivní permakulturní plodinou. 

 Zrna zrají v průběhu srpna až září. Menší množství lze pohodlně sklidit ustřižením celých květenství. Laty se semeny pak dosušíme při pokojové teplotě. Výdrol je zanedbatelný, přesto se čirok dobře mlátí. Zrna lze uvolnit buď klasickým mlácením cepem na plachtě, nebo menší množství sdrhnout ručně. Semena vyčistíme vyfoukáním. Semenaření se neliší od běžného pěstování, jen se vyvarujeme zálivky a hnojení. Dbáme na to, abychom semena brali z většího množství rostlin (optimálně 100 a více), protože jinak dochází k degeneraci. Osivo z malého počtu rostlin dává nízké potomstvo s nedostatečným olistěním a chudou latou. Zrno lze využít na výrobu bezlepkové mouky, nebo na krmení domácích zvířat. Během pěstování jsem neshledal žádné choroby a škůdce. Naopak rostliny vypadaly velmi zdravě. Jaké jsou tedy výhody a nevýhody pěstování čiroku? 

výhody: 

1. dobrá výnosnost bez zálivky a animálního hnojení 
2. odolný suchu 
3. odolný chorobám a škůdcům 
4. snadná sklizeň a zanedbatelný výdrol
5. snadné mlácení 

1. dlouhá vegetační doba 
2. nesnáší mráz

Celkově bych čirok doporučil každému, kdo hospodaří v teplejší oblasti a pokud má i možnost předpěstování většího množství sazenic hodí se i na záhonky do středních poloh.