Vypěstování krajové odrůdy

O výhodách krajových odrůd jsem se již zmiňoval. Někdy se ale stává, že rozpadající se sortiment těchto odrůd je již v dané oblasti tak chudý, že nemůžeme od většiny plodin sehnat ani jedinou. Tak je tomu bohužel po většině našeho území. Ani v mém okolí tomu není jinak. Proto nám nezbývá, než začít znovu a mezi krajové odrůdy zařadit i naše vlastní výtvory. Není to tak složité, jak se zdá. A navíc si můžeme vybrat takové plodiny, které se snadno semenaří a výsledky jsou na nich rychle vidět. Pro vlastní šlechtění musíme mít dostatečný základ. Vyšlechtit krajovou odrůdu z jediné základové je příliš těžké. Proto je dobré si pro začátek obstarat pestrou směs odrůd daného druhu. Nejkvalitnější jsou jiné krajové, nebo staré odrůdy, ale můžeme použít i běžné průmyslové. Tento základový materiál pak použijeme pro vypěstování nové odrůdy. Postupujeme následovně: První rok vysejeme, nebo vysázíme vedle sebe všechny nasbírané odrůdy. Každá plodina se více, či méně ochotně kříží. Můžeme pomoct i umělým opylením, nebo potřásáním rostlinami, aby se lépe uvolnil pyl. U dvouletých druhů to samozřejmě přichází na řadu až druhý rok. Po uzrání plodů vybereme semena, usušíme a uskladníme na příští rok. Další rok je vysejeme. Získáme nevyrovnanou směs kříženců. Takovéto směsi se říká linie. Tady nastupuje nejdůležitější etapa šlechtění - selekce. Z nevyrovnané linie vybereme jedince, kteří nám svými vlastnostmi nejvíce vyhovují. Ti se stanou základem pozdější odrůdy. Z jedné linie můžeme vybrat více absolutně odlišných jedinců. Z jedné linie pak získáme více odrůd. Tento selekční postup opakujeme po několik let, dokud se znaky jedinců neustálí. Pak můžeme považovat odrůdu za hotovou. O odrůdu se pak také musíme dále starat. K semenaření vybíráme nadále nejlepší rostliny s nejlepšími vlastnostmi, aby odrůda nezdegenerovala. Takováto vlastní odrůda má nesmírnou cenu a je Vaším trvalým přínosem ke kulturnímu dědictví naší země (ale i Země). Navíc si ji můžete sami pojmenovat vlastním názvem, třeba po mamince, babičce, nebo pratetě z pátého kolene. A kdo nemá fantazii, tak může zvolit nějaké pěkné číselné označení, například paprika 226B/17. Bohužel i tady platí zákon a ani semena své krajové odrůdy nesmíme prodávat. Je ale určitě možné je darovat, nebo vyměnit tady i jinde. Toto je standartní postup u většiny zelenin. Některé druhy, jako třeba brambory, česnek, jahody, topinambur, nebo ovocné dřeviny se množí vegetativně. Tady je postup ještě jednodušší. Zde se nemusí daná linie ustalovat, ale lze rovnou ze semen vzniklou odrůdu množit vegetativně (hlízami, cibulkami, roubováním...). Vzniká tu ale jeden problém, s výjimkou ovocných dřevin je tvorba semen u těchto druhů problematická, nebo sporá. Kupříkladu u brambor tvoří plody a semena jen starší odrůdy (naštěstí je má rozšířená Impala), u česneku se musí z květenství odstraňovat pro tvorbu semen pacibulky, topinambur nestíhá dozrávat... Ale vyplatí se to. Trochu jinou kapitolou je pěstování ovocných druhů ze semen. Má první semena ovoce nyní prodělávají stratifikaci a připravují se ke klíčení. Až získám s tímto postupem zkušenosti, rád se podělím. Co říct závěrem? Pustit se do šlechtění můžete již tohle jaro! Vyplatí se to.