Proč semenařit?

V průběhu staletí lidské koexistence s kulturními plodinami se vytvořily statisíce druhů a odrůd zeleniny, ovoce, bylin a vůbec všech užitkových plodin. Vzniklo tak nepřeberné bohatství chutí, vůní, tvarů, barev. Jednotlivé odrůdy se přizpůsobovaly lokálním podmínkám a zvykaly si na daný způsob pěstování. Tyto odrůdy se ale nedaly koupit jako osivo v pytlíčku u dveří supermarketu, ale měli je a semenařili sami pěstitelé. 

Semenařit znamená pěstovat si vlastní semínka. Ale proč bychom to měli dělat dnes? V době, kdy se dají poměrně lacino koupit desítky odrůd a to bez práce? Abych vám mohl dát odpověď na tuto otázku, musíme se podívat, kdo tyto semínka šlechtí, prodává, odkud jsou. Často pocházejí z jiného konce republiky, než kde bydlíte, nebo dokonce z jiné země či kontinentu. Těmhle odrůdám říkáme průmyslové. Možná namítnete, že průmysl není zemědělství, ale říká se jim tak proto, že jsou přizpůsobeny podmínkám, jaké panují v průmyslovém zemědělství. Jsou uniformní, rozmanitost se vytrácí, šlechtí se na odolnost proti pesticidům, jedům a vstřícně k mechanizaci. Myslíte si tedy, že jde o vhodné odrůdy do vaší permakulturní zahrady? Odpověď je jednoznačná.

Jak tedy získat osivo vhodnější? Můžeme čerpat z několika zdrojů. Jednak jsou to starší a vůbec staré odrůdy. Takové můžeme najít i v nabídce běžných semenářských koncernů. Jde kupříkladu o rajče Stupické polní rané, pažitku Pražskou, kořenovou petržel Hanáckou a podobně. Jiné se shání hůře (Malínský křen, Ivančický chřest,...) a některé již neseženete nejspíš vůbec. Jak stará odrůda má být, aby se mohla řadit do výše zmíněné kategorie? Názory se různí. Do poloviny 20. století, do konce 2. světové války, do 60. let ... Já jsem zastáncem první teorie. Přibližně od poloviny století došlo totiž k masivnímu nárůstu používání pesticidů. Ještě lepší jsou pak krajové odrůdy. Jedná se o odrůdy, které jsou již dlouhou dobu semenařeny v určité oblasti a jsou tudíž přizpůsobeny místním klimatickým poměrům. Ty se ale nedají nikde koupit. A právě proto jsou tady tyto stránky. Zde najdete prostor pro výměnu semen neregistrovaných odrůd. Ale o tom až v příštím článku. O stupeň výš, než krajové odrůdy stojí odrůdy místní. Ty často ani neopustily jediný statek, nebo zahrádku. Právě takové si můžete vytvořit sami. A nakonec je tu ještě jedna extra kategorie: rodinné odrůdy. Ty nejsou vázány na jedno místo/oblast, ale na rodinu. Dědí se z generace na generaci. Není vyloučeno, že jedna odrůda může spadat do více kategorií. A kde tedy sehnat krajové, místní, nebo rodinné odrůdy? Od známých, sousedů, ... zkuste se zeptat, třeba na nějaké narazíte. A co vaše zahrada? Neroste mezi dlaždicemi měsíček, který sela vaše babička? Není v rohu záhonu zapomenutý trs pažitky po pradědečkovi? Využijte zkrátka všech dostupných zdrojů, získejte tyto odrůdy a semenařte je! Proč je to tak důležité? Mizí! Ba je jejich prodej zákonem zakazován! Proč? Za účelem "ochrany" pěstitelů před nekvalitním osivem. Ale to s sebou nese jedno velké riziko, které si naši zákonodárci neuvědomují. Ztrátu genetické diverzity (rozmanitosti) v zemědělství. Odrůd ubývá a to je nebezpečné! Proto sbírejte a semenařte! Pokud se přesto nerozhodnete semenařit, dejte své vzácné nasbírané odrůdy k dispozici právě sem. Zužující se rozmanitost je tak nebezpečná proto, že díky výkyvům počasí může kdykoli dojít k rozšíření chorob a škůdců, kteří zlikvidují veškerou úrodu. Lokálně přizpůsobené odrůdy to ale mají šanci zvládnout!