Pár postřehů z bezorebného pěstování

Na své zahradě praktikuji bezorebné ekologické pěstování již čtvrtým rokem a nemohu si ho vynachválit. I v současném konvenčním zemědělství se začíná pomalu prosazovat trend bezorebné kultivace půdy. Většina polí osetých pšenicí v České republice již dokonce není orána klasickým způsobem. Na polích se však stále používají stroje, které půdu určitým způsobem rozrušují a kypří. Tento konvenční systém je také opřen o ošetřování herbicidy, které mají za úkol zlikvidovat plevele, které nebyly zničeny mechanicky jako při klasické orbě. I tak je ale bezorebné pěstování pro půdu přínosem v podobě menší eroze a bohatšího půdního života. V neposlední řadě šetří pohonné hmoty potřebné k provozu traktorů. Má ale bezorebné zemědělství své místo i tam, kde nechceme používat herbicidy? Jsem přesvědčen, že ano. V malém měřítku je nahrazen pluh rýčem a kultivátor motykou. Rýč již několik let používám jen při výsadbě nových dřevin a motyku téměř vůbec. Základem mého systému jsou dvě obdivuhodné přírodní substance: kompost a mulč. Obě získávám během procesu kompostování. Celý rok vyhazuji rostlinné zbytky do kompostéru, který je vyrobený z nařezaných kmínků a postavený ve stinném koutě zahrady. Do kompostu nedávám ani králičí hnůj (ten používám při pěstování brambor), ani posekanou trávu (tou mulčuji výsadby vinné révy a dalšího ovoce). Většinu jeho objemu tvoří zbytky zeleniny, trvalek a kuchyňské odpady. V létě kompostér rozeberu a jednotlivé různě staré vrstvy smíchám. Krátce po prvních mrazech pak pokrývám vrstvou hotového kompostu záhony tak jak jsou. Bez okopávání, rytí nebo pletí. Navrch pak vidlemi navrstvím nezetlelý materiál z vrchní části kompostéru. Vrstvy kompostu i mulče jsou přibližně deset centimetrů silné, takže se každý podzim úroveň záhonů zvedne přibližně o dvacet centimetrů. Materiál přirozeným tlením slehne sotva na polovinu a během zimy se účinkem mrazu a střídání teplot vrstva mulče rozpadá, zatímco kompost a půdní život je proti mrazu chráněn. Na jaře se z mulče stává skvělý zdroj potravy pro bakterie - rozkladače a proces tlení běží na plné obrátky. Jistě si kladete otázku, jak do takovéhoto mulče zaset. Problém bývá prakticky jen do poloviny dubna. Poté je již mulč tak dobře rozložen, že s ním můžeme pracovat jako s běžnou zeminou (samozřejmě není tak jemný a ani ještě nevypadá jako zemina, ale problémy při setí již nepůsobí). Pro časné výsevy je nutné vrstvu mulče rozhrnout v místě budoucího řádku a případné větší kusy ostrou motykou rozmělnit. Pro rozhrnování se nejlépe hodí úzká motyka, nebo její násada. Během vegetační sezóny (a občas i mimo ni) lze pozorovat veliké množství hub, které v tlejícím substrátu rostou přímo mezi zeleninou a květinami. Nejčastěji se jedná o různé druhy hnojníků a mikroskopické houby. Jediným nenaplněným snem zůstávají žampióny. Bezorebné podmínky při pěstování snáší různé plodiny různým způsobem. Sebemenší negativní působení jsem nezaznamenal u většiny plodin. Jedná se především o plodovou zeleninu, všechny polní plodiny (především obilniny), listovou zeleninu, ředkve a ředkvičky, pór či květiny. Problém nastává částečně u kořenové zeleniny z čeledi mrkvovitých (vyjma celeru), kopru a cibule. Mrkev, kopr a petržel obvykle špatně klíčí a cibule nedorůstá patřičných rozměrů. Hrůbkování nemá na klíčivost vliv, navíc je již výrazným zásahem do půdní struktury. Částečně pomáhá semínka vysévat předklíčená a cibuli pěstovat ze sazečky. Pravděpodobně je tedy třeba přímo vyšlechtit vhodné odrůdy uvedených plodin pro bezorebný způsob pěstování. Na závěr bych se rád zmínil ještě o bramborách, které zaujímají speciální místo v mém bezorebném pěstebním systému. Na záhon, kde budou v následujícím roce brambory nosím již od začátku zimy listí a králičí hnůj. Vždy střídám vrstvy jednotlivých materiálů. Na jaře pak vysazuji předklíčené brambory do důlků vyhrabaných v této směsi společně s menším množstvím zeminy obohacené o listovku. Nať pravidelně jak dorůstá mulčuji posekanou trávou a dalším hnojem. Když přijde čas sklizně stačí rozhrabat již výborně zetlelou vrstvu organického odpadu, čisté hlízy vybrat a záhon opět urovnat. Organický materiál se pak značně slehne, dokončí se proces rozkladu a na příští rok je záhon připraven třeba pro smíšenou kulturu tři sestry (kukuřice, tykve, fazole), která řádně vyhnojenou půdu ocení.