HMYZ, HOUBY, EKOSYSTÉM

Když jsem začínal s permakulturním pěstováním, ve všech tematických knihách se psalo o krásné, plodící a především živoucí zahradě. Nutno poznamenat, že moje začátky byly této představě na hony vzdálené, pokud nepočítám velké množství až příliš živých slimáků. Postupně jsem ale měnil permakulturu a s ní i zahradu k obrazu svému, ladil jsem jí s místním klimatem, plevelem, chorobami, škůdci i svými požadavky a možnostmi. Zeleninovou polykulturu (která dopadla katastrofálně) jsem nahrazoval čím dál promyšlenější smíšenou kulturou na bázi tradičních řádků i menších skupin rostlin. Zjistil jsem, že chci-li pěstovat rajčata, je opravdu nutné je vyštipovat (není to u nás původní rostlina, pochází z teplejších částí Ameriky a tak je potřeba přírodě pomoci). Šel jsem tak vlastně opačným směrem, než mnoho dalších ekologicky smýšlejících pěstitelů. Nevyrazil jsem na cestu k trvalé udržitelnosti z tábora konvenčního zahrádkaření, kde jsou pesticidy a minerální hnojiva normou, ale začínal jsem na poněkud idealizované představě bezpracně získaných a přírodou jištěných výnosů. Nyní již zřetelně mohu vidět, že jsem vykročil po správné cestě. Kromě vyšších výnosů a lepší kvality i různorodosti výpěstků příroda sama rozsvítila zelenou kontrolku, vše je OK. Tím světlem jsou především dvě skupiny organismů: hmyz a houby. Přesněji řečeno různé druhy hmyzu a nejedlé houby. Nikdo je totiž nevysadil, nepřinesl, nikdo je nechová a nekultivuje a zároveň se vejdou i na tu nejmenší zahrádku, takže jsou těmi nejlepšími ukazateli kvalitního životního prostoru, ekosystému. V přírodě vznikají ekosystémy samy od sebe. V určitých podmínkách určitý ekosystém, který je pro ně typický. Každý typ rostlinného krytu (který udává do značné míry i složení druhů živočichů) má své pojmenování v češtině i latině a své "diagnostické" druhy. Na zahradě kooperujete s přírodou vy a do značné míry můžete výsledek ovlivnit. Můžete vytvořit svůj vlastní ekosystém a klidně mu vymyslet i vlastní název. Některé druhy budou určitě "diagnostické", typické právě pro vaši zahradu. Poznáte je tak, že v okolí rostou méně než u vás, dobře se jim daří a často a sami se zde rozmnožují. Někde poblíž lesa nebude rozdíl proti okolí takový, ale v moderním satelitu s ekosystémem "túje-bazén-garáž-trávník" můžete vytvořit zcela odlišný mikrokosmos. Já jsem měl právě takové štěstí (nebo půda v okolních zahradách takové neštěstí). Jak tedy poznáte, že jste dosáhli stabilního a zdravého ekosystému? Vytvořil jsem systém několika bodů: 

1. Na nečekaných místech se začnou objevovat houb, které neumíte pojmenovat a často jste je ani nikdy neviděli. Z těch známějších jsou to hlavně druhy z rodu hnojník, latinsky Coprinus. Rostou všude, kde něco tleje. Najdete je ve skleníku, na záhoně, v kompostu a samozřejmě i na hromadách hnoje. Mnohým houbám stačí i odumírající list kostivalu a pro některé je i pohozená šiška dostatečný důvod, aby se nastěhovaly právě na vaši zahradu. Snažím se je neničit, neutužovat půdu kolem nich i jinde a vydatně je krmit rozkládající se biomasou a kompostem. Houby navíc mají krátký život (hnojníky se po čase samy od sebe roztečou na kaši obsahující výtrusy) a tak obvykle nepřekážejí. 

2. Pokud se povede několik teplých dní po sobě a jdete ven, neustále potkáváte nové druhy hmyzu nebo pavouků. Letos se mi podařilo zachytit celou kolekci pavouků (všichni pocházejí z naší zahrady). Pamatujte, že mezi hmyz patří jak přirození nepřátelé škůdců, tak škůdci samotní. Nic zbytečně neničte, často prohlížejte své pěstované rostliny, pokud cokoli najdete informujte se, snažte se dopátrat, o jaký druh jde a zda může být škodlivý. Pokud není nebo nezpůsobuje vážnější škody, nechte ho tak jak je. Tím vás samozřejmě nenabádám k chovu mšic nebo tolerování dřepčíků. 

3. Škůdci a choroby nezmizí, ale nastolí se rovnováha. To je důležité! Pokud hospodaříte bez pesticidů, nemůžete počítat s úplným vyhubením nějakého škůdce či choroby, ale po čase se nastolí jakási rovnováha, která zajišťuje, že by se daný záškodník neměl přemnožit či způsobit vážnější škody. Nefunguje to stoprocentně, ale ochranu rostlin usnadňuje značně. Na rovnováze se podílí jak smíšené kultury a druhová pestrost, tak přirození nepřátelé škůdců. 

4. Některé kulturní plodiny se u vás budou cítit natolik doma, že se sami začnou rozmnožovat a objevují se na nečekaných místech, kam je nikdo nevysadil. Letos mi na cestičce roste rajčátko ze samovýsevu a dokonce vedle něj vyrazila i tykev. V trávníku jsem našel ředkvičky a salát, lilkům se zase zalíbil skleník. Můžete tento prominentní plevel nechat tam kde je, přesadit nebo ho prostě odstranit.  

Co můžete pro fungující ekosystém na zahradě udělat? Pěstujte trvalky, hodně trvalek a berte je z přírody okolo i z daleka, kupte si semínka, nebojte se ani cizích druhů, využijte všechny zdroje. Pěstujte různé druhy kulturních plodin ve smíšených kulturách. Využijte prostor. Vysoké rostliny poslouží jako opora pro popínavé, meziřádky nikdy nenechte bez nějaké doplňkové rostliny, i kdyby to měla být třeba jen další rukola nebo pár aksamitníků. Na záhonech nechávejte většinu biomasy (odstraňte jen to, co by opravdu hodně překáželo). Nic nevyhazujte, kompostujte nešikovné zbytky, odpad z kuchyně společně s trávou či hnojem. Také malý skleník nebo pařeniště je mikrokosmos. Teplomilné druhy se zde snáze uchytí než jinde. Třeba jedovatý plevel blín je dnes ohroženou rostlinou, která má ráda teplo. Nemusíte vyplet úplně všechno. Chráněné a méně se rozrůstající druhy na vhodných místech můžete ponechat. Známé firmy jako pýr, bér, svlačec nebo lebedu ale raději odstraňte. 

Máme originální, lokální a fungující ekosystém, paráda! Cesta ale není u konce, stále je třeba něco zlepšovat, pořád můžete vypěstovat více, kvalitnější a s menší námahou nebo uhlíkovou stopou. Jediný limit jsou vaše možnosti, je to totiž dřina, bohužel nic není jako v knize, o permakulturu je třeba se starat. Ale stojí to za to!