TRVALKOVÉ ZÁHONY V ZIMĚ

V zimním období se zdá zahrada prázdnější, prostornější a pro někoho snad i smutnější. Zajímavým estetickým prvkem jsou i v zimním období trvalkové záhony, které mohou vypadat i zcela jinak, než jak jsme zvyklí z úzkostlivě uklízených a opečovávaných konvenčních zahrad. Základním předpokladem pro zimní trvalkovou krásu je neodstraňovat biomasu, tedy alespoň ne do začátku jara. Proč bychom měli nechávat suché stonky, listy a plody trvalek na záhonech, když je můžeme "uklidit" v lepším případě do kompostéru, v horším do popelnice? Důvodů je několik, tady jsou: 

1. ŠETŘÍM SI TÍM PRÁCI: věřím, že to bude pro mnoho permakulturních zahradníků hlavní motivace a své často rozlehlé trvalkové výsadby nechají přes zimu bez zásahu 
2. PODPOŘÍM UŽITEČNÉ ORGANISMY: až půjdete v zimě někam na procházku a uvidíte v přírodě, nebo na okraji pole suché zbytky "plevelů" a jiných skvělých rostlin, pozorujte je chvíli. Tyhle zbytky mají svůj smysl, poskytují potravu ptactvu (semena a zbytky plodů) a úkryt hmyzu i jiným živočichům (hmyz vyhledává duté stonky, svinuté listy a spleť výhonků). Jednou, při zimní procházce zahradou, jsem vytrhl z okraje vyvýšeného záhonu trs pýru a vysypala se na mě celá početná kolonie ruměnice pospolné (to je ta červená ploštice, kterou známe z parků), která trávila zimu pod ochranou suchého listí. Na podzim při důkladné prohlídce půdy i trvalek samotných zjistíte, že tlející listy, ale i tuhé stonky poskytují živný substrát mnohým druhům hub. Každý je ale vázaný na jiné specifické prostředí. Jiné plodnice vyrůstají z odumřelého listí kostivalu, jiné objevíme mezi stonky srdečníku a další se objevují mezi lesními jahodami. Právě tyto houby mají lví podíl na tom, že trvalky na záhoně mají dost živin, protože přeměňují organickou hmotu na životadárný humus a minerální látky (živiny). 
3. PODPOŘÍM PŮDNÍ ŽIVOT: to navazuje na předchozí bod. Houby jsou jen začátek. Když je biomasa dostatečně připravená (tím rozumějme prorostlá a rozložená houbou), nastoupí mnohem menší organismy, bakterie. Jakmile se dostane tato rostlinná hmota na povrch půdy, dostanou se do ní různí živočichové, kteří se dále podílejí na jejím rozkladu (chvostoskoci, brouci, žížaly, slimáci - ano i ti jsou užiteční, a další...) a pokračuje úspěšná přeměna na humus. Cyklus se uzavírá, trvalky mají opět z čeho žít! 
4. MŮŽE TO VYPADAT HEZKY: hlavním argumentem proti obvykle bývá nevzhlednost rostlinných zbytků. To je značně subjektivní, protože například okoličnaté rostliny (mrkvovité) vytvářejí velmi vzhledná plodenství, která navíc s oblibou vyhledávají ptáci za potravu. Ani divizny nemusí vypadat špatně. Něco do sebe má i suchý srdečník, či třezalka. Navíc existují rostliny, které se skryjí a nad zemí nezůstává víc, než jen k zemi přitisknutá hromádka suchých listů, které si člověk ani nevšimne. Řeč je především o rebarboře a kostivalu. Jiné rostliny jsou zelené i v zimě. Jedná se hlavně o středomořské bylinky (levandule, šalvěj, rozmarýna, saturejka), nebo o původní české nezmary drobného vzrůstu, kterým nevadí nižší teploty (mochny, jahodníky, popenec břečťanolistý, jitrocele...), ale i vysoký pelyněk pravý, který vydrží stříbrný po celou zimu. Další rostliny mění na zimu barvu, podobně jako listy stromů na podzim. Příčinou žloutnutí bývá odumírání pletiv (topolovka, některé jahodníky, letničky) a příčinou fialovění vysoké teplotní rozdíly mezi dnem a nocí (zběhovec plazivý, částečně popenec břečťanolistý). Sníh, jinovatka a led pak také mohou zapracovat na výsledném obrazu a vzniká neopakovatelný výjev. 
5. CHRÁNÍ TO PŮDU PŘED MRAZEM: jedná se vlastně o přirozený mulč, který chrání půdu před promrznutím, nebo náhlými tepelnými skoky, kterými zima opravdu nešetří. Byl jsem svědkem toho, že se během 5 minut změnila teplota ve skleníku o 6°C v důsledku toho, že slunce zašlo za mrak.