SAMOVÝSEVY V PERMAKULTURNÍ ZAHRADĚ

Jistě jste při plení svého zeleninového, nebo květinového záhonu objevili tu a tam roztroušené rostliny měsíčku, řeřichy, rukoly, topolovky, nebo hořčice. Neseli jste je a přes to vyrostly. Pokud nepřekážely, možná jste je tam nechaly růst a příští rok opět bez práce vyrostly nové rostliny z vypadaných semen. Této vlastnosti rostlin se říká samovýsev. Přírodní společenstva jsou celá založena na samovýsevu. Člověk tu nebyl vždy a tak si rostliny musí poradit i bez starostlivé péče zahradníka. Samovýsevem se množí plevel na záhoně či poli, vzniká jím louka, nebo zarůstá lesní mýtina stromy. Samovýsev je hnací motor přírodního pochodu zvaného sukcese. Tento proces je jakýmsi nekonečným cyklem každého zdravého vegetačního porostu (s výjimkou extrémních stanovišť, jakými jsou pouště, nebo severská tundra). Prvotním stavem je narušená, holá, nebo chceme-li zoraná půda. Ta v přírodě vzniká například rytím prasat, půdními sesuvy, povodněmi, požáry či jinými "katastrofami". Člověk však toto stádium znovu a znovu uměle vyrábí a udržuje na svých polích i zahradách (orbou, rytím, hubením plevelů). V tomto stavu je půda vystavena účinkům povětrnosti (UV záření, déšť, vítr...) a zanedlouho by se z ní stala neplodná mrtvá hmota bez funkce a významu. Naštěstí tu máme samovýsev, který v dobré víře v uzdravení "trhliny" ve vegetačním porostu zanáší na záhony a pole z okolí semena plevelů. Pokud bychom přestali plet, porost by se zapojil (a zároveň by v něm zůstaly pouze druhy, které na daném stanovišti rostou nejlépe) a značně vyrostl do výšky. Postupně by převládly nad jednoletými plevely trvalky a z rumiště se stává louka. Ne na dlouho, protože z okolí se na bývalé políčko dostávají i semena dřevin. Nejprve vyklíčí ty odolné a pionýrské (bříza, jasan, javor, trnka, růže šípková...), které postupně uvolní místo dlouhověkým skutečným lesním stromům (buk, dub, tis, lípa...). Vznikne tak zcela přírodní les odlišný od dnešních smrkových monokultur. Tu a tam pak prasata rozryjí půdu, pár stromů padne za oběť požáru, pár záplavám a další vyvrátí vítr. Tak se vracíme zpět na začátek a vše může pokračovat znovu, stále do nekonečna (nebo alespoň do doby, než se nám podaří vyhubit veškerý "plevel" a vykácet všechny lesy). Plevel je jistě nepříjemná věc, ale napadlo vás někdy, že samovýsevem se mohou množit i kulturní, pěstované rostliny? Kolik práce by bylo ušetřeno, kdybychom nemuseli každý rok vysévat a sázet veškerou zeleninu i letničky znovu! Jenže tak jednoduše to zase nefunguje. Většina plodin u nás není doma (třeba kukuřice, slunečnice, topinambur a brambory jsou z Ameriky, čínské i pekingské zelí z Asie atd.) a přes dlouhou dobu pěstování v našich podmínkách na ně nejsou zcela aklimatisovány. Typickým příkladem jsou lilky, rajčata, nebo papriky (mráz je ničí, pro dobrou úrodu je nutné předpěstování). Jiné plodiny jsou zase natolik pozměněny šlechtěním, že nejsou schopny obstát při samovýsevu v konkurenci průbojného plevele či se pro jistotu nerozmnožují generativně (pohlavně, v našem případě semeny) vůbec, či jen sporadicky (česnek, brambory, topinambur, křen). Přes to ale existuje mnoho domácích či aklimatisovaných druhů u kterých je samovýsev možný. Jak tedy při samovýsevném pěstování postupovat? Hlavní je dodržet dvě základní zásady. Zaprvé, půda kolem semenačky (rostlina produkující semena) musí být volná a kyprá (samozřejmě existují i druhy, které se velmi dobře samovysévají i do mulče, ale například tvrdá zaplevelená půda je naprosto nevhodná). A za druhé je nutné nechat semenici řádně dozrát. Plody nechte opadat, prasknout, semena rozfoukat. Příroda pracuje za vás. Ještě téhož roku, nebo až na jaře příštího roku by se měly objevit malé semenáčky. Tyto rostlinky je třeba často vyjednotit na rozumné rozestupy. Pokud byste to neudělali, příroda by to vyřešila za vás, ale za cenu menší velikosti rostlin (u okrasných rostlin to nevadí, ale u zeleniny to může být problém). Podtrženo a sečteno: samovýsevné pěstování není cestou k velkému výnosu ani vysoké kvalitě produktů, ale může sloužit k ušetření práce především při pěstování okrasných rostlin, koření či listové zeleniny. Jaké rostliny je možné ze samovýsevu pěstovat? Zde je jen malý přehled toho, co se mi na zahradě samovysévá (to znamená je to vyzkoušené, ale v chladnějších oblastech mohou některé druhy vynechávat a naopak zde mohou chybět druhy, které se zrovna na vaší zahradě budou bujně a bezpracně rozrůstat). 

MĚSÍČEK LÉKAŘSKÝ Calendula officinalis - tradiční letnička, často se množí pouze samovýsevem, základní samovýsevná rostlina vhodná k vyzkoušení v začátcích samovýsevného pěstování. 

OSTROŽKA STRAČKA Consolida regalis - krásná letnička domáckého vzezření. Tu a tam se objevuje a zase se někam ztrácí, k samovýsevu dochází, ale doporučuji nasbírat nějaká semena (pro strýčka příhodu). Pěstuji pouze základní botanický druh. Šlechtěné kultivary na tom mohou být se samovýsevem jinak. 

TOPOLOVKA RŮŽOVÁ Alcea rosea - tradiční dvouletka, atraktivní. Samovýsev je častý a poměrně spolehlivý. 

DIVIZNY Verbascum - dvouletka, léčivá. Drobná semena se špatně sbírají a tak je možné nechat rozmnožování divizny zcela v rukou přírody. Může se stát, že při suchém počasí semena přeléhají (nevyklíčí rok po uzrání, ale třeba dva, tři i více) a může tak dojít k výpadku v kvetení. 

SRDEČNÍK OBECNÝ - Leonurus cardiaca - hmyz přitahující trvalka. Množí se hojně samovýsevem, pokud k tomu má základní podmínky. 

KOZLÍK VÝBĚŽKATÝ - Valeriana excelsa - divoký druh kozlíku. Samovýsev zaznamenán, ale zřejmě nijak častý. 

KOSTIVAL LÉKAŘSKÝ - Symphytum officinale - známá trvalka. Samovýsev je běžný a občas působí obtížně. 

ŘEPÍK LÉKAŘSKÝ - Agrimonia eupatoria - atraktivní léčivá trvalka. Občas se bez setí objeví kdesi v koutu zahrady. 

SALÁT Lactuca sativa - pro tvorbu hlávek nutné jednocení, pro sklizeň baby listů je samovýsev ideální způsob. 

ŘEŘICHA SETÁ Lepidium sativum - samovýsev je spolehlivý. 

RUKOLA SETÁ Eruca sativa - jedna ze základních samovýsevných rostlin 

ČÍNSKÁ HOŘČICE Brassica juncea A JINÉ ASIJSKÉ ZELENINY - listové asijské zeleniny (hořčice, mibuna, mizuna) se obecně dobře množí samovýsevem. 

KOZLÍČEK POLNÍ Valerianella locusta - jak divoký, tak šlechtěný se dobře množí samovýsevem. 

ŠPENÁT SETÝ  Spinacea oleracea - pro tvorbu semen nutná alespoň jedna samčí a jedna samičí rostlina. Samovýsev poměrně spolehlivý. 

KOPR VONNÝ Anethum graveolens - tradiční samovýsevná rostlina. 

HRÁCH SETÝ Pisum sativum - i hrášek je možné množit samovýsevem, bohužel často vyklíčí již na podzim a nepřežije zimu. 

a existuje i mnoho dalších... Je jen na vás, abyste je nalezli a vyzkoušeli.